EJC 2013: po poháru

15. 8. 2013

Třetí díl triologie z Toulouse pojednává o tom co se stalo po Evropském kendamam poháru 2013 a mé cestě domů.

Pokračování druhého dílu EJC2013: Evropský kendama pohár

Den šestý, čtvrtek

Ajajaja, to je ale bolehlav. Probouzím se v jedenáct a slyším klepání. Není to v hlavě, ale ve vedlejším pokoji už Thibaut ťuká s kendamou. Jdu mu říct, že na mě nemusí čekat a může vyrazit. Starému pánovi to bude chvilku trvat. Osprchuju se, dám se trošku do kupy a ve dvě mužů vyrazit. Říkal jsem Thibautovi, že tam tak za dvě až tři hodiny budu, tak to už asi nedám. Odkládám výlet na bagetu do Canal du Midi a jdu do carefouru na bagetu a nějakou cocacolu. Dnes je čtvrtek a fakt mě udivuje, jak se mi mění myšlení. Věci nemožné se staly skutečností a teď se mi ještě začínají i líbit Francouzky. Ta prodavačka v carefouru mě úplně pohladila po srdci. Aaaaaa, mluví ze mě chlast. Dorazil jsem na EJC a dávám řeč s Adamem. Chudák mi vykládá, jak se včera na kolech zaboha nemohli dostat do hotelu, jak Sourmash píchl a další perličky že včerejšího výletu. Jdu se podívat na Sourmashe a ten vypadá čerstvě, jak právě vyspané mimino. On je zvyklej kalit, to se pozná. Následuje každodenní rutina, kendama, pokec s kamošema, dan zkoušky, nějaké to jídlo a dom. Ty dan zkoušky jsou pro veškerý kendama lid evidentně peklo. Alex nedává pátý dan, Thorkild nedává pátý dan, bratr Eelco nedává třetí dan atd.. Domluvil jsem se s Thibautem, že ho doprovodím na letiště a ještě trošku pokecáme a dáme nějaký ten gejm. Ale bohužel, já nechci jet airport busem, protože je to vyhozených deset éček a on nechce jet 66kou z nevysvětlitelných důvodů, asi špatně číslo nebo co. Takže se s ním loučím v metru s tím, že tam dojedu 66kou, když pojede. Už je po deváté a poslední jela v devět, takže sorry brácho, jdu na večeři s ostatníma. Nic zarezervoval takovou hezkou hospůdku na Rue de la République, tak jsem tam vzal všechny angličany, co se mnou jeli metrem. Sedíme tam asi hodinu a pořád nikdo nepřichází, buď sedíme v blbé hospodě a nebo jsem já jediný kdo má orientační smysl. No, naštěstí nakonec všichni dorazili. Sedím s kamarády na náměstí, venku je příjemně, z vedlejší hospody sem hraje živá hudba, tohle si doufám vybavím pokaždé, když někdo řekne Francie. V jedenáct je čas zbalit se a chytit poslední metro na Saint-agne. Bylo to fajn, díky čau.  


Suvenýr, který sem nechal na Rue de la République

Den sedmý, pátek.

Dneska už to bude jenom taková rozlučka. Ve dvě opouštím apartment a jdu si dát bagetu do parku u Canal du midi. Tentokrát jsem zkusil nějakou jinou a za dvě eura jsem dostal bagetu s máslem a poličanem. Ta joli fi, co tady dělá, kouří, už se mi tak nelíbí. Jedu na EJC. Trocha kendamy. Hodně danů dneska padlo, Sweets dál třetí, Artur dal konečně první, spousta dalších Holanďanů dala trojku. Škoda, že musíme odjed, když přijela kapela. Kapela nám hraje Bohemian rhapsody a my se loučíme. Tak čau EJC, bude se mi po tobě stýskat.

Den osmý, sobota.

Vstávám v devět a vůbec se mi nic nechce. Nabalím se, uklidím a jdu na metro. Jedu metrem, po dvou zastávkách si uvědomím: a kurva  nehodil jsem klíče do schránky, jak jsme se s Laure dohodli. Má smysl se vracet nebo ne? Ne ne, žádné vracení, batoh je těžký a cesta dlouhá, pošleš jí to poštou. Dorazím na přestupní stanici Jean Jares a jdu na metro A. Jedu po eskalátoru a když jsem úplně dole, tak jako by se mi bederní pás batohu zasekl o eskalátor. Dole ho kontroluju a chybí mi přezka. Nějaká francouzka se mi snaží vysvětlit, že zůstala na eskalátoru. Jo je tam, bohužel tak nešťastně, že ji nedokážu bez nějakého klacku, nebo něčeho podobného, vytáhnout. Ani Aleš Hrdlička z české skupiny, kterou jsem tady potkal, to nedokáže. Tak to už pak nedokáže nikdo. Nechávám ji tam. To je smůly, ještě nejsem ani hodinu z baráku a už jsem posral dvě věci. Zamkl jsem vůbec dveře od apartmentu? Co bude následovat? To bude určitě vyrovnání za to kurevské štěstí, co jsem měl ve středu. Snad to letadlo nespadne, jenom protože mám smůlu. 

Tam dole, tam je mohe přezka. Teda Jardova. 

Na Letiště se dá dostat dvěma způsoby, buď Airport busem z Jean Jares (za 5 Euro), nebo si poodjet pár zastávek na Patte d'oie a z tama 66kou (v rámci standartního tarifu). Mám koupenou dvoudenní jízdenku, takže jedu 66kou. Ostatní mi moc nevěří, takže jedou airport busem. No jo, jsou tady ale tři jízdní řády na 66ku a já vůbec netuším, který je ten pravý. Tak čekám 10 minut a nic. 20 minut a nic. Za půl hodiny konečně přijíždí. Autobus nás pěkně potahal po cestách roztodivných a vyplivl na letišti. Po cestě na Baggage drop potkávám zbytek, už mají bagáž dropnutou. Odbavení, kendama session na letišti a už letíme. Malá turbulence před Prahou a už jsme doma. No, oni jsou doma, mě čeká ještě tři a půl hodiny ve vlaku. Nikdo mi nedokáže poradit, kde v Praze si dát dobré burrito. Jedu na Karlovo náměstí a z tama jdu směrem k Yoyostoru. Heleme se Lemon Leaf, thajská a kontinentální kuchyně, to by nemuselo být špatné. Červené curry s kuřecím masem mi pěkně zahřálo bříško zevnitř. Teď už ale na vlak. Jako vždycky se mi podařilo zabookuvat si místo do protisměru. Ženské vedle mě si otvirají malý Mc Donalds a probírají jak se jim pěkně nakupovalo ve Fashion aréně. Uf, otvírám Respekt a než dojedeme do Zlína, tak ho nezavřu. Ve Zlíně mě žena vítá dotazem, proč jsem si sakra nekoupil jízdenku až na Dlouhou, že mi tam za dvě minuty jede vlak, že pro mě nemusela jezdit. Sorry no. Dorazíme domů, nabitou energii se mi podaří vybít v následující hádce a jdeme spát.  

2:13 začíná session na letišti v Toulouse.

Shrnutí.

Jo, je to tak. Letošní EJC bylo zase lepší než to předešlé. Celkem se sešlo kolem 60 kendama hráčů z Asie, Evropy a Severní Ameriky. Bylo skvělé potkat všechny světové hráče a kendama celebrity a zjistit, že všichni z nich jsou fajn lidi, s kterýma se můžete kamarádit. My Češi jsme zanechali nesmazatelnou stopu prvním a druhým místem v začátečních a vyřazením předchozího kendama šampiona v pokročilých. Pro mě, jako pro prodejce, bylo dobré zjištění, že po  řade rozporů s ostatními prodejci se můžeme sobě podívat do očí a říct si: čau brácho, klidně můžeme udělat nějaký byznis. Rád bych prodával v shopu i ostatní zdačky jakou jsou Sweets, Play a KROM, bohužel na to nemám budget. Doufám že příští Evropský kendama pohár bude zase na EJC a ne v Dánsku, protože Evropský kendama pohár bez EJC je půl srandy.


Sdílej:



Autor: Mirek


Tagy: Thibaout EKO2013 EJC2013 Toulouse událost závody



Nejčtenější články


Porovnání kendam
KROM Deluxe – v názvu je vše
Recenze Shin-Fuji kendamy
Veletrh hraček 2009
První Malý Kendama Open

Tagy


15min pop tricklist mčsk 2018 sumo zasilkovna slaydawg sleva update catch and flow léto kyu MORKEN homegrown Albert předobjednávky musou mugen rwb trojka-kyu zkoušky testy Joris 2016 Praha Zoomadanke Spikedama Rotterdam giveaway instagram handmade Berlin osobníodběr žádnépoštovné pes hlídač sedm narozeniny Brno tv homegrown vyvážení rozhovor media inzlin b ken trojka BJ vystoupení redukce cena soutež instagram sweets new redesign 2015 Praha 2014 video komunita deluxe KROM Thibaout EKO2013 EJC2013 Toulouse kapesni-sunrise kapesní Sakura Polsko Lublin EJC 2012 freestyle středa Rokurosen Dragon Partner Affiliate událost KendAlex Dama fest Galaxy Sýr Metalíza Jumpshoe Yumu Naše kendamy Český kendama pohár sleva facebook výročí zlin hračky veletrh ShinFuji recenze Shin-Fuji tk16 rokurosen ozora mugen porovnání David Svoboda závody MKO